Červená Karkulka

Byla jednou jedna malá holčička, která žila se svou matkou velmi blízko lesa. Děvčátko se jmenovalo Červená Karkulka kvůli červené čepičce, kterou jí darovala babička. Čepička se jí moc líbil a všude jí nosila.

Maminka jí říkala, aby se nebavila s cizími lidmi, a ona ji vždy poslechla. Kdykoli byla poslána na pochůzku, dávala si pozor, aby se s cizími lidmi nebavila.

Jednoho dne byla její babička velmi nemocná, a tak ji maminka poslala, aby babičce, která žila hluboko v lese, donesla košík s ovocem a léky, aby se cítila lépe. Matka jí nařídila, aby se držela na cestě a nepřibližovala se k cizím lidem.

Červená Karkulka spěchala do lesa a při procházce k babiččině domu si zpívala. Cestou spatřil Karkulku hladový zlý vlk a začal slintat. Viděl svůj oběd.

Přiblížil se k ní a Červená Karkulka zapomněla na matčin pokyn. Vlk se jí zeptal, kam tak spěchá.

Jdu k babičce do lesa. Je velmi nemocná a potřebuje nějaké ovoce a léky, aby se cítila lépe,“ odpověděla Karkulka.

Zlý vlk se pro sebe ušklíbl. Teď by měl dva obědy. Snědl by holčičku i její babičku. Červená Karkulka o zlém vlkově plánu nevěděla.

Zlý vlk řekl Karkulce, že by měla vzít s sebou i nějaké květiny pro babičku. Řekl, že jí květiny také udělají dobře.

Holčička byla nadšená a utíkala pro květiny pro babičku. Vlk si pospíšil a šel k babičce domů. Předstíral, že je Červená Karkulka.

Zaklepal na dveře a čekal na odpověď.

„Kdo je za dveřmi?“ zeptala se babička.

„Babičko, to jsem já, Červená Karkulka,“ odpověděl vlk.

„Ach, andílku. Pojď dál. Odemkni zámek a vejdi,“ řekla babička. Nevěděla, že je to zlý vlk.

Zlý vlk vstoupil a šel rovnou do babiččina pokoje. Ta ležela v posteli. Vlk se na ní vrhl a sežral ji.

Zlý vlk si pak oblékl babiččiny šaty a vydával se za babičku. Uložil se do babiččiny postele a čekal na Červenou Karkulku.

Brzy po natrhání květin dorazila Červená Karkulka k babičce. Uviděla otevřené dveře a zavolala na babičku, ale ta jí neodpověděla.

Měla o babičku strach a tak rychle vběhla dovnitř.

„Babičko!“, volala opakovaně, ale stále bez odezvy.

Když dorazila do babiččina pokoje, uviděla babičku spát v posteli. Babička vypadala úplně jinak. Měla velké uši, obrovské zuby, obrovské nohy a ruce a byla hodně velká. Nevěděla, že je to zlý vlk.

Najednou z postele vyskočil zlý vlk a sežral ji. Zlý vlk už nebyl hladový. Rozhodl se, že si po velmi vydatném obědě zdřímne.

Zanedlouho procházel kolem babiččina domu myslivec. Babičku dobře znal a překvapilo ho, že má otevřené dveře.

„Babičko,“ zavolal, ale nikdo mu neodpověděl. Vešel dovnitř a vydal se k babiččině pokoji. Byl překvapen, když v babiččině posteli uviděl zlého vlka, kterého hledal.

Musel babičku sežrat, pomyslel si. Otevřel zlého vlka a našel babičku a Červenou Karkulku ve vlkově břiše.

Zlý vlk se lekl a utekl. Karkulka dala babičce ovoce a léky a byly šťastné. Nikdo nevěděl, co se se zlým vlkem stalo, ale nikdo o něm už více neslyšel.