Kurz pro úplné začátečníky II.Francouzská slova

by DuoCards

*Francouzské neurčité členy* Jak už víte, francouzský neurčitý člen má tři formy: *un/une/des*, které se používají v závislosti *na rodu a čísle, na které se odkazují*. mužský rod: "un" ženský rod: "une" množné číslo: "des" *Ale v jakých situacích používáme francouzské neurčité členy?* - Používáme je, když mluvíme o obecných podstatných jménech, která nejsou jasně definována mluvčím. - Také se používají k označení pouze jednoho z něčeho. - Odpovídají anglickým členům 'a', 'an' a 'some'. Pojďme si to trochu procvičit!

une belle fille

krásná dívka

Elle est une belle fille.

gentil (m)

milý

Delphine est gentille et intelligente.

C'est une femme.

Je to žena.

C'est un gentil garçon.

To je hodný chlapec.

Il est très gentil.

une femme et un homme

žena a muž

Nous sommes des enfants.

Jsme děti.

acheter

koupit

J'achète une baguette.

Achète des oignons.

Kup nějaké cibule.

Je mange un yaourt.

Jím jogurt.

une voiture

auto

J'ai une petite voiture.

Mám malé auto.

J’ai une bonne idée.

Mám dobrý nápad.

J’ai une bonne idée. Écoute !

Tu veux une orange ?

Chceš pomeranč?

Tu veux une orange ? Non, merci.

*Určité členy:* Zopakujme si také francouzský člen určitý! Mužský rod: "Le" - le garçon Ženský rod: "La" - la maison Před *samohláskou* nebo *němým h* používáme v jednotném čísle: "l'" - l'animal; l'amie; l'hôpital

La femme est belle.

Ta žena je krásná.

La femme blonde est tres belle.

un gentil garçon et de gentils parents

hodný chlapec a hodní rodiče

le garçon a un chien

Chlapec má psa.

Le garçon a un grand chien.

le chat et le cheval

kočka a kůň

Le chat et le cheval sont des animaux différents.

les enfants aiment les animaux

Děti mají rády zvířata.

En général, les enfants aiment les animaux.

Les animaux sont mignons.

Zvířata jsou roztomilá.

le cheval est grand

Kůň je velký.

L'hôpital dans notre ville est grand.

Nemocnice v našem městě je velká.

*Nejdůležitější francouzské sloveso BÝT* *Nejprve se podívejte na osobní zájmena* já ... "je / j'" ty ... "tu" on/ona ... "il/elle" my ... "nous" vy ... "vous" oni (m/ž) ... "ils/elles" *Nyní se podívejte na přítomný čas slovesa BÝT* "être" *použitý s osobními zájmeny*. "je suis" "tu es" "il est" "elle est" "on est" "nous sommes" "vous êtes" "ils sont"

Je suis une fille.

Jsem dívka.

Je suis allemand.

Tu es un garçon.

Jsi chlapec.

Tu es un garçon intelligent.

C'est un homme.

To je muž.

Il est anglais.

Elle est une femme.

Ona je žena.

Elle est portugaise.

Nous sommes des parents.

Jsme rodiče.

Nous sommes des parents responsables.

Vous êtes des enfants.

Vy jste děti.

Vous êtes chinois.

Ils sont une famille

Jsou to rodina.

Ils sont une famille merveilleuse.

Elles sont des femmes.

Jsou to ženy.

Elles sont des femmes gentilles.

intelligent

inteligentní

Mon père est intelligent, ma mère est intelligente.

*Druhým nejdůležitějším slovesem ve francouzštině je MÍT (avoir).* "Avoir" nejčastěji vyjadřuje *vlastnictví* nebo *držení*. Používá se také k vyjádření něčího *věku*. "j'ai" "tu as" "il a" "elle a" "nous avons" "vous avez" "ils ont"

avoir

mít

une pomme

jablko

J'ai une pomme.

Mám jablko.

J'ai une pomme.

J'ai une fille.

Mám dceru.

Tu as des enfants.

Máš děti.

un fils

syn

Mon fils est très intelligent.

Elle a deux fils.

Má dva syny.

Nous avons un père.

Máme otce.

Vous avez une mère.

Máte matku.

Ils ont des parents.

Mají rodiče.

Ils ont des parents merveilleux.

Elles ont un frère.

Mají jednoho bratra.

Ma mère a trois enfants.

Moje matka má tři děti.

J'ai deux soeurs.

Mám dvě sestry.

J'ai deux sœurs et un frère.

J'ai des grands-parents.

Mám prarodiče.

*Francouzská slovesa končící na -ER* *Ve francouzštině jsou koncovky I. slovesné třídy (pro slovesa končící na -ER) následující:* je... *-e* tu... *-es* il... *-e* nous... *-ons* vous... *-ez* ils/elles... *-ont* *... a podívejte se, jak se používají s příkladovým slovesem:* "Parler" (mluvit) "Je parle" "Tu parles" "Il / Elle / On parle" "Nous parlons" "Vous parlez" "Ils / Elles parlent"

parler

mluvit

Elle parle le français et l’anglais.

Il parle français.

Mluví francouzsky.

Il parle français couramment.

regarder

sledovat

Elle regarde les enfants qui s’amusent.

Elle regarde sa mère.

Dívá se na svou mámu.

Elle regarde sa mère partir au travail.

aimer

mít rád

Laurence aime son frère.

Il aime sa grand-mère.

Má rád svou babičku.

adorer

zbožňovat

Nous adorons ce film.

Elle aime son copain.

Má ráda svého přítele.

jouer

hrát

Il joue au foot.

jouer au football

hrát fotbal

chercher

hledat

Elle cherche un emploi.

Je cherche mon portable.

Hledám svůj telefon.

Est-ce que tu peux m'aider à chercher mon portable ?

trouver

najít

Je trouve que cette chanson est très belle.

la solution

řešení

La solution est évidente.

J'ai trouvé la solution.

Našel jsem řešení.

étudier

studovat

Elle étudie à l'université.

les langues étrangères

cizí jazyky

J'apprends les langues étrangères.

Ils étudient les langues étrangères.

Studují cizí jazyky.

Ils étudient l'anglais et l'espagnol à l'école.

*Francouzská předložka DO/V* Předložka "à" (do/v) se ve francouzštině mění na *au*, pokud následují podstatná jména a zájmena mužského rodu: "au cinéma" (v kině) "au théâtre" (v divadle) *à* plus *le* = "au"

Il est au cinéma.

Je v kině.

Il est au cinéma avec ses amis.

Je suis à la maison.

Jsem doma.

Je suis à la maison avec ma famille.

Ils sont à l'école.

Jsou ve škole.

Ils sont à l'école primaire.

l'université (f)

univerzita

Je suis étudiant à l'université de Montréal.

Elle étudie à l'université.

Studuje na univerzitě.

la ville

město

Tu habites dans quelle ville ?

habiter

bydlet

J'habite à Marseille.

Elles habitent à Bruxelles.

Bydlí v Bruselu.

Il habite au Havre.

Žije v Havru.

Ils vont au zoo.

Jdou do zoo.

*Francouzská předložka Z* Předložka "de" mění ve francouzštině svůj tvar podle toho, zda po ní následuje podstatné jméno mužského nebo ženského rodu. Tvar se mění následovně: de + l' = "de l'" de + la = "de la" de + le = "du" de + les = "des"

faire du sport

cvičit, sportovat

Il fait du sport ce matin.

vouloir

chtít

Je veux une pizza.

l'eau

voda

Je nage dans l'eau.

Nous voulons de l'eau.

Chceme trochu vody.

Nous voulons de l'eau fraîche.

Je veux une tasse de café.

Chci šálek kávy.

la glace

zmrzlina

Je vais manger une glace.

L'enfant veut de la glace.

Dítě chce zmrzlinu.

Je vais acheter de la glace pour les enfants.

Elle aime parler des langues étrangères.

Ráda mluví cizími jazyky.

Il vient d'Espagne.

Pochází ze Španělska.

Cela me fait du bien.

To mi dělá dobře.

*Další velmi důležité francouzské sloveso - DĚLAT* "Faire" *je nepravidelné sloveso, podívejte se, jak se časuje:* "je fais" "tu fais" "il fait" "nous faisons" "vous faites" "ils font"

faire

dělat

Je fais mes devoirs.

le sport

ten sport

Le sport est bon pour la santé.

Tu fais du sport?

Sportuješ?

Je fais du jogging.

Chodím běhat.

Elle fait du yoga.

Ona dělá jógu.

Il fait de la natation.

Plave.

Il fait de la natation tous les jours.

Nous faisons de l'escalade.

Lezeme.

Vous faites du ski.

Lyžujete.

Elles font de la danse.

Věnují se tanci.

Ils font des arts martiaux.

Dělají bojová umění.

*Označování osob a předmětů slovy TOHLE/TOHLE JE a TAKÉ/TOHLE JE.* Formy *C'est* a *Ce sont* se používají k identifikaci nebo představení něčeho nebo někoho. Pokud je osoba nebo předmět, na který odkazujeme, v jednotném čísle, použijeme "C'est". Pokud je předmět v množném čísle, použijeme "Ce sont".

C'est super!

To je skvělé!

C'est super de te revoir!

C'est intéressant!

To je zajímavé!

C'est mon ami Pierre.

To je můj přítel Pierre.

C'est mon amie Julie.

To je moje kamarádka Julie.

C'est l'ami de ma sœur.

To je přítel mé sestry.

C'est l'ami de ma sœur. Il est très gentil.

C'est la cousine de Jean.

To je Jeanova sestřenice.

Ce sont les cousins de Marie.

To jsou Mariini bratranci.

Ce sont les collègues de Charlotte.

To jsou kolegové Charlotte.

Ce sont les chats de ma mère.

To jsou kočky mojí matky.

*Základní čísla 1 až 20* Podívejte se, jak psát a vyslovovat prvních dvacet čísel ve francouzštině.

neurčitý člen; jeden

deux

dva

Deux heures.

trois

tři

Trois heures.

quatre

čtyři

cinq

pět

six

šest

sept

sedm

huit

osm

Huit heures.

neuf

devět

Neuf heures.

dix

deset

dix ans

onze

jedenáct

douze

dvanáct

Douze heures.

treize

třináct

quatorze

čtrnáct

Quatorze heures.

quinze

patnáct

seize

šestnáct

dix-sept

sedmnáct

dix-huit

osmnáct

dix-neuf

devatenáct

Dix-neuf enfants.

vingt

dvacet

Vingt heures.

J'ai dix-neuf ans.

Je mi devatenáct let.

Ma sœur a quinze ans.

Moje sestra má patnáct let.

Mon frère a quatorze ans.

Můj bratr má čtrnáct let.

Mon cousin a treize ans.

Můj bratranec má třináct let.

*Základní záporná forma* Základní struktura záporné věty ve francouzštině je: *ne + sloveso + pas*. V jednoduchých větách se vždy klade *ne* před sloveso a *pas* hned za něj. V mluvené francouzštině však často *ne* neuslyšíte, protože Francouzi ho v plynulé francouzštině nepoužívají, proto v jejich záporných větách vždy poslouchejte *pas*. Všimněte si také, že před slovesem začínajícím samohláskou se "ne" zkracuje na *n'*. Podívejme se nyní na několik příkladů.

Je ne trouve pas de solution.

Nemohu najít řešení.

Ma sœur n'a pas huit ans.

Moje sestra ještě nemá osm let.

Elle ne fait pas de sport.

Ona nedělá žádný sport.

Il n'a pas de cousin.

Nemá žádného bratrance.

Nous n'habitons pas en France.

Nebydlíme ve Francii.

Elle n'est pas française.

Ona není Francouzka.

Ma grand-mère n'aime pas le cinéma.

Moje babička nemá ráda kino.

Je n'aime pas le sport.

Nemám rád sport.

Je n'ai pas d'animaux de compagnie.

Nemám žádné domácí mazlíčky.

*Francouzská ukazovací přídavná jména* *Demonstrativní přídavná jména* poukazují na *konkrétní osobu, předmět nebo myšlenku* nebo je upřesňují. Francouzská demonstrativní přídavná jména, "ce/cette/ces" *stojí* vždy *před podstatným jménem* a *shodují se s ním v rodě a čísle*. "Ce" se stává "cet" před podstatnými jmény mužského rodu v jednotném čísle, která začínají *samohláskou* nebo *němým h*. Množné číslo "ces" je stejné pro mužský i ženský rod. *Mužský rod jednotný, po němž následuje souhláska...CE:* "ce garçon" "ce livre" *mužské jednotné číslo následované samohláskou... CET:* "cet ami" "cet homme" *ženského rodu jednotného čísla... CETTE:* "cette fille" "cette chaise" "cette adresse" *mužský a ženský rod množného čísla... CES:* "ces parents" "ces livres" "ces chaises" "ces hommes" "ces addresses" "ce/cet/cette/ces" závisí na tom, co následuje - podstatné jméno mužského vs. ženského rodu; jednotné vs. množné číslo, začínající na samohlásku vs. souhlásku? Podívejme se na to...