Frazémy v českém jazyce

Když se učíme jazyk, není až tak těžké naučit se slovíčka nebo gramatiku. Samozřejmě můžeme s některými dlouhými a složitými slovy či komplikovanými pravidly mít problémy, ale když se tomu budeme dostatečně věnovat, nakonec se to naučíme, najdeme v tom tu správnou logiku.

Naučíme se, že hlava je hlava a guláš je guláš. Problém ale může nastat, když Bohouš ta naučená slova spojí dohromady a řekne o Toníčkovi, že má v hlavě guláš. Většině rodilých Čechů patrně dojde, co tím měl básník na mysli, ale např. cizinci budou s nejvyšší pravděpodobností zmatení, protože guláš s hlavou dohromady zkrátka nedává smysl a Toníček koneckonců zrovna ani nejí, ale vypráví o tom, že viděl UFO.

Bohouš totiž použil frazém, čímž potěšil těch pár Čechů, kteří ocenili, že se dokáže vyjadřovat i jinak než konkrétně, a zmátl ty cizince, jelikož jen zřídka se setkáme s tím, že by se frazém do jiných jazyků překládal doslovně. Právě frazémům, které ani domácím mluvčím nemusí být vždy stoprocentně jasné, se teď budeme věnovat.

Co je vlastně frazém?

Všichni asi víme, že frazém je něco, nad čím se musíme zamyslet, protože nic není tak, jak se na první pohled může zdát. Kámen úrazu nemusí být nutně ten kámen, o který si náš kamarád kdysi rozsekl hlavu, a když dům lehne popelem, není to proto, že by ten popel přišel a vyvíjel na dům nátlak, dokud si nelehne.

Zkrátka je to asi něco, co nesmíme brát doslovně. Lépe řečeno frazém obvykle definujeme jako kombinaci dvou a více slov s ustáleným významem, který zpravidla není možné odvodit z významů jednotlivých slov. Snažit se tedy dobrat významu tak, že si frazém rozebereme slovo po slovu, není úplně ideální strategií – nejlepší je si frazém dohledat, případně se na něj doptat moudřejších předků.

Kde se s frazémy můžeme setkat

Frazémy nejčastěji můžeme zaznamenat v umělecké sféře a běžných rozhovorech, není tedy výjimkou hovorovost až nespisovnost nebo expresivita. Vzhledem k tomu, že spousta frazémů nás provází již nějakou dobu, nejsou nezvyklé ani archaismy či historismy – ta slova sama o sobě se nepoužívají, často už dokonce neznáme ani jejich význam, ale v ustálených spojeních se za nová pochopitelně nenahrazují.

Velmi často se frazémy také vyznačují tím, že nám na pohled zkrátka přijdou zvláštní, ať už po stránce formální či významové – např. vzít nohy na ramena je fyzicky bez masakru prakticky nemožné.

Když si to shrneme, mezi základní znaky, podle kterých frazém poznáme, tedy patří:

ustálenost,

vícesložkovost,

anomálie,

význam vycházející z celku (nikoli ze součtu významů jednotlivých částí),

metaforičnost,

hovorovost,

expresivita a archaismy.

Pokud jde o jejich funkci, neslouží frazémy k tomu, aby nám znepříjemnily život, naopak. Frazémy obohacují komunikaci, dá se říci, že jsou tím, co činí jazyk zajímavým.

Druhy frazémů

Věřte tomu, nebo ne, ale frazémů je v jazyce poměrně obrovské množství. Dokonce takové, že se dělí do několika skupin. Asi nejzákladnější dělení je na nevětné a větné frazémy.

Mezi nevětné frazémy logicky patří slovní spojení a obraty, které netvoří plnohodnotnou větu. Zařadit do nich můžeme ustálená přirovnání, neslovesné výrazy a výrazy slovesné.Větné frazémy už větu nečekaně tvoří. Jsou jimi přísloví, rčení, pořekadla a pranostiky.

Frazémy se mohou dále dělit podle významu např. na frazémy související s lidským tělem, frazémy popisující ženy, muže atd.

Přirovnání

Přirovnání patří mezi nejpoužívanější a „nejjednodušší“ frazémy. Máme-li potřebu někoho / něco k někomu / něčemu přirovnat, vychází to obvykle z nějakých společných znaků. Rudý člověk se k rajčeti přirovnává proto, že rajče je červené, apod. Samozřejmě ne všechna přirovnání jsou tak okatá, u některých musíme přemýšlet, na některá (zejména ty starší) ani nepřijdeme, většinu z nich však poznáme bezpečně

Slovesné a neslovesné výrazy

Nad dalšími frazémy už je nutné přemýšlet o něco víc, nenapoví nám, v čem hledat hlubší smysl. U slovesných i neslovesných výrazů jej často ani nehledáme. Užíváme je odmalička a jsme s nimi tak sžití, že nás často ani nenapadne zamyslet se nad tím, co nám vlastně říkají.

Když Petr o Pavlovi řekne, že chytá lelky, víme, že má Petr Pavla za lenocha, a vůbec se nezamýšlíme nad tím, že lelkové jsou ptáci – proč se vůbec líný člověk spojuje s ptáky? Nakonec ani nemáme důvod se nad tím zamýšlet, zkrátka se to tak říká a my víme, co ten frazém znamená. Problém ovšem nastává, když to nevíme, protože spoustu frazémů si nedokážeme domyslet – a tady je čas zajít za tím moudrým starším, případně se podívat do frazeologického slovníku.

Přísloví

Přísloví jsou hluboká po všech smyslech a směrech. V první řadě se jako u všech frazémů musíme zamýšlet nad jejich významem a v druhé řadě nám přinášejí nějaké ponaučení, zkušenost či platnou zásadu. Není proto divu, že je často slýcháme v pohádkách (v nichž je obvykle také skryto nějaké ponaučení) nebo od našich starších a zkušenějších občanů.

Rčení

Rčení jsou svým způsobem podobná příslovím, v některých ohledech se ovšem liší. V první řadě hlavní funkcí rčení není vyjádření životní moudrosti, ale pobavení a ideálně i oživení jazykového projevu. Jsou produktem lidové fantazie a na rozdíl od přísloví je můžeme vložit do jiné věty, skloňovat a časovat.

Pořekadla

Abychom těch podobností neměli moc málo, souvisejí s rčeními i pořekadla. Významově se od sebe příliš neliší, opět jde o lidovou fantazii, rozdíl ovšem spočívá např. v tom, že pořekadlo na rozdíl od rčení lze skloňovat / časovat pouze v omezené míře, někdy vůbec.

Pořekadla

Abychom těch podobností neměli moc málo, souvisejí s rčeními i pořekadla. Významově se od sebe příliš neliší, opět jde o lidovou fantazii, rozdíl ovšem spočívá např. v tom, že pořekadlo na rozdíl od rčení lze skloňovat / časovat pouze v omezené míře, někdy vůbec.

Pranostiky

Zatímco hranice mezi příslovím, rčením a pořekadlem je poměrně tenká, pranostiku od zbytku frazémů poznáme vcelku bezpečně. Pranostika je totiž předpověď týkající se konkrétních dnů, měsíců či období. Užívala / užívá se zejména ve spojení s počasím a zemědělstvím.