Italština pro začátečníky IItalská slova

*Vítejte na kurzu italštiny!* V tomto kurzu se zdokonalíte v italštině pomocí základní gramatiky a užitečné každodenní slovní zásoby. Začneme s přídavnými jmény! Přídavná jména popisují podstatná jména, například "ragazzo alto" (vysoký chlapec). *Existují dvě klíčová pravidla:* - Obvykle stojí za podstatným jménem ("ragazzo alto", ne alto ragazzo). Existují určité výjimky - např. "bravo ragazzo" - ale o tom až později. - Musí se shodovat s podstatným jménem v rodě a čísle: ragazzo alto, ragazza alta, ragazzi alti, ragazze alte. - Některá přídavná jména končí na -o/-a v závislosti na rodě. Jiná, jako například "grande", končí na -e a mění se pouze pro jednotné/množné číslo: "grande ragazzo, grande ragazza, grandi ragazzi, grandi ragazze" Pojďme si to procvičit!

*Nepravidelná slovesa v přítomném čase* Jak jste si již možná všimli, v italštině existuje mnoho nepravidelných sloves. V předchozím kurzu jsme se naučili slovesa být "essere" a mít "avere", takže je čas naučit se další důležitá nepravidelná slovesa časovaná v přítomném čase: "Fare: faccio, fai, fa, facciamo, fate, fanno" (dělat) "Dire: dico, dici, dice, diciamo, dite, dicono" (říkat) "Andare: vado, vai, va, andiamo, andate, vanno" (to go) "Uscire: esco, esci, esce, usciamo, uscite, escono" (to leave, to go out) "Venire: vengo, vieni, viene, veniamo, venite, vengono" (přijít) Pojďme si je procvičit!

*Základní čísla* Je nejvyšší čas naučit se základní čísla v italštině! :) "uno" one Uno je jediné číslo v italštině, které mění svůj tvar. Když stojí před podstatným jménem, funguje stejně jako neurčitý člen. Např. "un ragazzo" / "una ragazza" / "uno studente" "due" dva. "tre" tři "quattro" čtyři "cinque" pět "sei" šest "sette" sedm "otto" osm "nove" devět "dieci" deset "undici" jedenáct "dodici" dvanáct "tredici" třináct "quattordici" čtrnáct "quindici" patnáct "sedici" šestnáct "diciassette" sedmnáct "diciotto" osmnáct "diciannove" devatenáct "venti" dvacet Ptáme se na "Quanto/a/i/e... ?" (kolik / kolik) "Quanti gatti hai? Ho quattro gatti." (Kolik máte koček? Mám čtyři kočky.)

*Příslovce* Když už víte, jak v italštině fungují přídavná jména, je nejvyšší čas podívat se na *příslovce*. Příslovce popisují slovesa ("guida velocemente" on jezdí rychle) nebo přídavná jména ("molto alto" velmi vysoký) nebo jiná příslovce ("troppo velocemente" příliš rychlý). Na rozdíl od přídavných jmen příslovce nemění svůj tvar v závislosti na slovese/přídavném jménu/slovesu, které popisují, a proto je jejich používání mnohem jednodušší :). Podívejme se na některá *nejčastější italská příslovce* popisující přídavná jména a jiná příslovce: "molto" (velmi) například "Lucia è molto intelligente." (Lucia je velmi inteligentní.) "poco" (trochu) "tanto" (tak moc) "troppo" (příliš mnoho) "quanto" (jak moc) *!Pozor*! tato skupina příslovcí může plnit také funkci přídavných jmen a popisovat podstatná jména. V takovém případě musíme změnit koncovku podle *osoby a rodu podstatného jména*. "molto/a/i/e" (mnoho) například "Ci sono molte macchine" (Je tam mnoho aut.). "poco/a/i/e" (několik) "tanto/a/i/e" (tolik) "troppo/a/i/e" (příliš mnoho) "quanto/a/i/e" (kolik) Podívejme se na ně ve větách :)

*Existuje/existují* Stejně jako v angličtině používáme fráze *there is* a *there are*, když chceme vyjádřit, kde se něco/někdo nachází. Můžeme to udělat tak, že řekneme "C'è" (there is- singular) or "Ci sono" (there are- plural) For example: "C'è un libro sulla tavola." (There's a book on the table.). "Ci sono due libri sulla tavola." (Na stole jsou dvě knihy.) Můžeme se také naučit několik *otázek,* které klademe, abychom pochopili, kde se někdo/něco nachází: "Che cosa è sulla tavola?" (Co je na stole?) (Na stole je kniha.) (Kde je ta kniha?)

*Piacere a preferire* Už víte, jak se v italštině řekne, že se vám něco líbí. Nyní se podíváme na to, jak říci, že se vám něco líbí více, že to preferujete. Uděláme to tak, že se podíváme na rozdíl mezi slovesy "piacere" a "preferire". "Piacere" Je jako říci, že se vám něco líbí. Často se používá, když mluvíme o věcech, které se nám líbí nebo které máme rádi. Například: "Mi piace il gelato alla fragola." (Mám rád brčálovou zmrzlinu.). Na druhou stranu "preferire" znamená dávat přednost. Používá se, když chcete vyjádřit volbu mezi dvěma nebo více věcmi. Například: "Preferisco il gelato al cioccolato." (Dávám přednost čokoládové zmrzlině.) Nebo můžete říct: "Mi piace il gelato al cioccolato, ma preferisco il gelato alla fragola." (Mám rád čokoládovou zmrzlinu, ale dávám přednost jahodové zmrzlině.) Sloveso "PREFERIRE" je nepravidelné, podívejme se tedy na jeho časování: (io) "preferisco" (tu) "preferisci" (lei/lui) "preferisce" (noi) "preferiamo" (voi) "preferite" (loro) "preferiscono"

*Vyjádření vlastnictví* V italštině můžeme říci, že něco někomu patří, dvěma způsoby: *1) Předložka DI* "È il libro di Marco" (Je to Markova kniha) "Sono i fiori di Giovanna." (To jsou Giovanniny květiny) *2) Přivlastňovací zájmena* Můj: "mio / mia / miei / mie" Tvé: "tuo / tua / tuoi / tue" Její/jeho: "suo / sua /suoi / sue" Naše: "nosto / nostra /nostri / nostre" Vaše: "vostro / vostra / vostri / vostre" Jejich: "loro" Italská přivlastňovací zájmena stojí před podstatným jménem a mají s ním společný *rod a číslo*. "Il mio libro" (moje kniha) / "I miei libri" (moje knihy) Jediné přivlastňovací zájmeno, které nikdy nemění svůj tvar, je "loro". "Il loro libro" (jejich kniha) / "I loro libri" (jejich knihy). Před přivlastňovacím zájmenem obvykle používáme *určitý člen*.

*Srovnání I - Srovnávací * Ponořme se do fascinujícího světa italské komparatistiky. Je to skvělý způsob, jak popsat věci a vyjádřit rozdíly. V italštině používáme k porovnávání věcí různé tvary přídavných jmen. Máme *komparativ* a *superlativ*. *Komparativ:* Srovnáváme dvě věci. Před přídavným jménem používáme "più" (více) nebo "meno" (méně) a před dalším podstatným jménem, které srovnáváme, předložku "di". Například: "Il gatto è più piccolo del cane." (Kočka je menší než pes.). Nezapomeňte *změnit koncovku přídavného jména tak, aby odpovídala rodu a číslu podstatného jména*, které popisuje. Například z "piccolo" (malý) se stane "piccola" pro podstatné jméno ženského rodu a "piccoli" pro podstatné jméno mužského rodu v množném čísle.

*Srovnání II - Superlativy* Když už víte, jak říct, že je něco lepší než něco jiného, je čas naučit se, jak říct, že je něco nejlepší! Nebo nejhorší. Můžete to udělat tak, že z přídavného jména vytvoříte *superlativ*. *Superlativ:* Chceme říci, že něco je nejvíc nebo nejméně. Před přídavným jménem použijeme "il/la/i/le + più" (nejvíc) nebo "il/la/i/le + meno" (nejméně). V mnoha případech lze také utvořit superlativ. Například: "La pizza è la più deliziosa." (Pizza je nejchutnější.). V mnoha případech můžete superlativ utvořit také tak, že přídavné jméno zakončíte na "-issimo/a". Můžete tedy také říci: "La pizza è deliziosissima!" Další příklad: "La festa ieri sera è stata bellissima." (Včerejší večírek byl nejkrásnější.) Nebo: "Il mio appartamento è piccolissimo, ma accogliente." (Můj byt je nejmenší, ale útulný.) Víte, co bude následovat, že ano... Je čas si to zase trochu procvičit!

*Modální slovesa* Modální slovesa jsou v italštině nepravidelná, proto se je v této části budeme učit zvlášť: "Volere: voglio, vuoi, vuole, vogliamo, volete, vogliono" (chtít) "Potere: posso, puoi, può, possiamo, potete, possono" (moci) "Sapere: so, sai, sa, sappiamo, sapete, sanno" (být schopen) - synonymum k "potere" "Dovere: devo, devi, deve, dobbiamo, dovete, devono" (muset) Je čas cvičit!

*Určování času* Nyní se podíváme na něco jednoduššího - určování času. "Che ore sono? / Che ora è?" Obojí můžete použít k tomu, abyste se někoho zeptali, kolik je hodin. Nejjednodušší je uvádět celé hodiny. Když jsou tři hodiny, jednoduše řeknete "Sono le tre." "Sono le cinque.". Je pět hodin ráno. "Sono le diciotto." Je šest hodin odpoledne. V těchto třech případech musíte použít sloveso v jednotném čísle: "È l’una." Je jedna hodina. "È mezzogiorno." Je poledne. "È mezzanotte." Je půlnoc. Chcete-li upřesnit minuty, musíte přidat slovo "e" (and), za kterým následuje počet minut. "Sono le quattro e cinque." (It's five past four (4:05)). Další příklad: "Il treno arriva alle venti e quarantacinque." Pokud po celé hodině uplynulo více než 30 minut, použijete slovo "meno" (minus) a počet minut, které musí uplynout do další celé hodiny (stejně jako v angličtině). "Sono le quattro meno cinque" Je to pět až čtyři (3:55).

*Kladení otázek* Tvorba otázek v italštině není obtížná. Často stačí přidat na konec věty otazník: "Sei italiano." (Jste Ital.) --> "Sei italiano?" (Jste Ital?) Stejně jako v angličtině však existují otázky, u kterých musíme použít *tázací zájmena*. Podívejme se na ně jednotlivě: "Chi" = kdo "Chi è venuto alla festa?" (Kdo přišel na večírek?) "Che cosa" nebo "Cosa" = co "Che cosa vuoi mangiare?" (Co chceš jíst?) "Che cosa" je formálnější než "cosa" "Qual/e" = který "Quale" má různé tvary v závislosti na čísle podstatného jména, které nahrazuje: "quale" (jednotné číslo), "quali" (množné číslo). "Quale vino preferisci?" (Které víno si dáte raději?) "Quanto/a" = Kolik, kolik "Quanto costa?" (Kolik stojí?) "Come" = jak "Come ti piace la pizza?" (Jak vám chutná pizza?) "Dove" = kde "Di dove sei?" (Odkud jste?) "Perché" = proč "Perché sei così stanca?" (Proč jsi tak unavený?)

*Quello e questo* Slyšeli jste někdy o ukazovacích zájmenech? Ukazují na konkrétní předměty nebo osoby. V italštině najdete "quello" a "questo". "Quello" se používá k poukázání na něco/někoho ve větší vzdálenosti od nás ("quel libro" - ta kniha). "Questo" se používá k ukázání na něco/někoho v naší blízkosti ("questo libro" - tato kniha). Jak "questo", tak "quello" nahrazují člen a obě mění koncovku na základě *podstatného jména* takto: *Jednotné číslo mužského rodu* "quel / questo ragazzo" (that boy / this boy) "quello /questo studente" "quell' /quest' ingeniere" *Jednotné číslo ženského rodu* "quella / questa ragazza" (ta dívka / tato dívka) "quell' / quest' italiana" *Množné číslo mužského rodu* "quei / questi ragazzi" (ti chlapci / tito chlapci) "quegli / questi studenti" "quegli / questi ingenieri" *Množné číslo ženského rodu* "quelle/ queste ragazze" (tyhle dívky / tyhle dívky) "quelle/ queste italiane"

*Prepositions* Předložky jsou malá, ale zásadní slova, která nám pomáhají pochopit vztahy mezi objekty, lidmi a místy ve větách. V italštině se předložky používají podobně jako v angličtině, ale mohou být kombinovány s určitými členy k vytvoření "preposizioni articolate" pro specifičtější významy. Začněme některými základními italskými předložkami: "In" znamená *v* nebo *na*. Například: "Le chiavi sono in casa." (Klíče jsou v domě.) "A" znamená *do* nebo *na*. Například: "Vado a scuola." (Jdu do školy.) "Con" znamená *s*. Například: "Mangiamo con gli amici." (Jíme s přáteli.) "Da" znamená *z* nebo *u někoho doma*. Například:"Vengo da Roma." (Přijdu z Říma). "Vado da Maria." (Jdu k Marii.) "Di" také znamená *z* nebo *od*. Například: "Io sono di Roma." (Jsem z Říma.) "Su" znamená *na* nebo *nad*. Například: "Il libro è sul tavolo." (Kniha je na stole.) "Sotto" znamená *pod*. Například: "Il gatto è sotto il tavolo." (Kočka je pod stolem.) "Tra/Fra" znamená *mezi* nebo *mezi*. Například: "Tra amici." (Mezi přáteli). "Fra le montagne." (Mezi horami.) "Per" znamená *pro* nebo *skrz*. Například: "È per te." (Je to pro tebe.) "Viaggio per l'Italia." (Cestuji Itálií.) To jsou jen některé základní italské předložky, ale jsou nezbytné pro konstrukci vět a vyjádření vztahů. Jak se naučíte více předložek a jejich kombinací s články, vaše schopnost komunikovat v italštině se rozšíří. Takže, pojďme trochu procvičit!

*Výslovnost* Na závěr se naučíme základní pravidla výslovnosti. V italštině se naštěstí slova většinou vyslovují tak, jak jsou napsána, přesto však musíme mít některé věci na paměti. *písmeno C* po kterém následuje *i* nebo *e*, se vyslovuje jako *ʧ* ("ciao"). po ostatních písmenech se vyslovuje jako *k* ("capire") *písmeno G* následované *i* nebo *e* se vyslovuje jako *ʤ* ("Giorgia") následované dalšími písmeny se vyslovuje jako *g* ("gola") *písmeno S* mezi dvěma samohláskami se vyslovuje jako *z* ("casa") v ostatních případech se vyslovuje jako *s* ("semplice") *písmeno H* se nevyslovuje ("hotel") *písmena GN* se vyslovují jako "gnocchi" *písmena SC* následované *i* nebo *e* se vyslovují jako *ʃ* ("scienza") následovaná jinými písmeny se vyslovují jako *sk* ("scappare") Až si budete procvičovat slovní zásobu, přečtěte si nyní kartičky nahlas!

*Passato Prossimo* Passato prossimo znamená 'nedávná minulost' a používáme ho především k mluvení o *nedávných událostech*. V mluveném jazyce se však "passato prossimo" používá ve většině minulých situací. *Jak tvořit passato prossimo s pravidelnými slovesy?* 1) Pomocné sloveso "avere" nebo "essere" v přítomném čase "io ho, tu hai, lui ha, noi abbiamo, voi avete, loro hanno" "io sono, tu sei, lui è, noi siamo, voi siete, loro sono" 2) Kořen hlavního slovesa plus minulý příčestí: *-ato* (slovesa první třídy: "parlato") *-uto* (slovesa druhé třídy: "caduto") *-ito* (slovesa třetí třídy: "dormito") Podívejme se na příklad slovesa *parlare v passato prossimo*: "(Io) Ho parlato" (Mluvil jsem) "(Tu) Hai parlato" (Mluvil jsi) "(Lui/lei) Ha parlato" (Mluvil) "(Noi) Abbiamo parlato" (Mluvili jsme) "(Voi) Avete parlato" (Mluvili jste) "(Loro) Hanno parlato" (Mluvili) *Zápor*: přidejte "non" před pomocné sloveso ("Io non ho parlato.") Pojďme si procvičit některá slovesa, která používají pomocné sloveso *avere*.

*Minulý čas s pomocným slovesem být* Jak už víte, při tvoření "passato prossimo", můžete použít pomocné "avere" nebo "essere". Nejčastěji se používá "avere", u kterých sloves se tedy používá "essere"? 1) slovesa pohybu směrem k cíli ("andare, arrivare, entrare, partire, venire"...). 2) slovesa vyjadřující stav nebo změnu stavu ("essere, stare, piacere, passare, morire"...). 3) zvratná slovesa ("lavarsi, sentirsi, svegliarsi"...) Při používání "essere", musíme věnovat pozornost koncovce hlavního slovesa. Koncovka se musí měnit podle *rodu a čísla* podmětu: "Io sono andato al lavoro." (Muž mluví.) "Io sono andata al lavoro." (Mluví žena.) Podívejme se na všechny tvary slovesa *jít* v blízké minulosti "(Io) Sono andato/a." "(Tu) Sei andato/a." "(Lui/lei) È andato/a." "(Noi) Siamo andati/e" "(Voi) Siete andati/e." "(Loro) Sono andati/e."