Můj přístup k sebevědomí | Ewa Farna | TEDxPragueWomen

Představte si, že vám někdo udělá naprosto příšernou fotku,

nejhorší možnou fotku.

A že ve vašem dospívajícím věku tuhle fotku vyvěsí na nástěnce ve škole,

aby se vám všichni smáli.

Anebo třeba teďka

ji pošle všem vašim spolupracovníkům do mailu

anebo ji dá na Instagram a označí vás, aby všichni vaši nejbližší viděli

tu vaši nejhorší vizuální možnou podobu.

A já si myslím, že je nebezpečné to,

že se kdysi podívali ve škole na tu nástěnku a ta ostuda byla na celou školu

a dneska se ta fotka dostane do virtuální nesmrtelnosti

a vlastně kdykoliv a kdekoliv ji někdo může vidět.

Já se s dovolením tady budu trošku na to koukat,

já mám trošku vykojený mozek

a s dovolením bych se nerada ztratila v tom, co jsem si připravila,

tak jestli vám to nebude vadit, tak se občas do toho podívám.

Každopádně těmhle příšerným fotkám,

když už se někam dostanou,

tak v podstatě se tomu říká šikana, v dnešní době už kyberšikana.

Zažil to někdo z vás?

Zesměšnění, ponížení, urážení?

Obludárium roku.

Medvědice. Praskala pod ní podlaha.

Potraty jsou v Polsku zakázané.

Největší vzducholoď v Praze, s osmi bradami.

Nezhubne už nikdy. Tlustá jak vánoční ozdoba.

Diety před svatbou nepomohly.

Mastná jízda na tukové houpačce. Spousta dalších.

Obezitu nikdy nezastaví. Vypadá jak lokomotiva.

To musím přiznat mi připadá vtipné: Polské slůně a její český Chobot.

(smích)

To mi připadá zrovna vtipné, ano.

Taky že nevypadám jako skříň, ale jako kredenc.

Já si myslím, že ve škole by nás učili to, že máme jít do ředitelny a stěžovat si,

že nás někdo vědomě uráží

a že nás to bolí, že nám to ubližuje.

Myslím si, že nás učili i doma, nejen učitelé, ale i naši rodiče,

že když nám je ubližováno, tak to nemáme dusit v sobě.

Jako by tohle vůbec nefungovalo na showbusiness.