Pozor při placení v cizině. Některé banky vás neochrání před vysokým příplatkem

Snadnou ochranu před nevýhodnou „službou“ dynamické konverze měny (DCC) už umožní také Komerčka a Creditas – jedny z posledních bank, které ji zatím nenabízely. Jak DCC funguje, na co si dát pozor a které banky vás před vysokým příplatkem neochrání? Tady je přehled pro letní sezónu 2026.

Místo současného kurzu kolem 24,50 korun za euro můžete zaplatit třeba i 26 korun. Za týden dovolené v cizině zbytečně přijdete o tisíce korun. Může za to Dynamic Currency Conversion (DCC), do češtiny překládaná jako dynamická konverze měny.

S „atraktivní nabídkou“ konverze měny jste se dřív mohli setkat hlavně v některých zahraničních bankomatech. V posledních letech se hodně rozšířila i do běžných platebních terminálů v obchodech. A vyskakuje na vás už i při nakupování v některých e-shopech.

Z pohledu klienta s českou platební kartou je DCC téměř vždycky nevýhodná. Cizí měna se totiž obvykle přepočte s výrazně horším kurzem, než je u vaší banky běžné.

Bankomat se přitom neptá úplně srozumitelně. Třeba v Rakousku: Má se částka (z vašeho korunového účtu) odepsat v eurech, nebo v korunách? Koruny znějí na první pohled logičtěji. Zvlášť když se tahle varianta na obrazovce bankomatu nabízí vpravo jako další logický krok, zatímco její odmítnutí najdeme vlevo a tváří se jako krok zpět. Přesto: když zvolíte koruny, tedy variantu s konverzí (DCC), proděláte na tom. Záludnosti nemusí být na první pohled vidět ani u terminálu v prodejně.

Češi tuhle „službu“ často nechtěně využijí, přestože o ni nemají zájem. Není to jasně jejich vina, jako když si zvolí PIN 1234 nebo si ho nalepí na lísteček ke kartě. Přestože se díky přísnějším pravidlům nenachytají tak snadno jako dřív, opakované případy ukazují, že DCC stále připravuje o peníze i jinak dobře informované a finančně gramotné spotřebitele.

Blokace jako snadná ochrana

Nevýhodná služba, o kterou klienti nestojí, je na kartě automaticky aktivovaná. Banky před ní klienty v posledních letech varují, stejně jako ministerstvo financí. Nejsnadnější možnou ochranu – snadné zablokování přímo v elektronickém bankovnictví – postupně nabídla víc než polovina bank.

Zakázat nechtěnou konverzi měn umožnila klientům jako první v Česku mBank na jaře roku 2020. Postupně se pak přidaly Expobank (později Max banka, dnes součástí Creditas), Fio, Equa bank (dnes součást Raiffeisenbank), Česká spořitelna, Raiffeisenbank (jen u bankomatů) a Moneta. Od začátku svého fungování nabízí tuto možnost také nová Partners Banka.

Možnost zablokovat si DCC spustí během letošního července také Komerční banka – jedna ze čtyř posledních bank, které ji dosud nenabízely. Původně to chtěla stihnout do konce června, nakonec blokaci zprovozní postupně až během nejbližší aktualizace.

Snadná blokace DCC by měla brzy být k dispozici i původním klientům Banky Creditas, tedy nejen bývalé Max banky. Je součástí nového elektronického bankovnictví Creditas One, na které loni na podzim přešli klienti Max banky a od července na něj postupně přejdou i zbývající klienti Creditas.

Blokace se nastaví stejně jednoduše jako například limit na kartě nebo zákaz internetových plateb. Klient si může blokaci kdykoliv jednoduše změnit, nastavení se projeví okamžitě a je samozřejmě zdarma.

Raiffeisenbank nabízí omezení DCC jen na výběry z bankomatů, ne pro platby u obchodníků. „Důvodem bylo především to, že jsme nechtěli klienty vystavovat nepříjemným situacím, kdy bude transakce při placení u pokladny zamítnuta. Což prodlouží platbu nebo si dokonce klient neuvědomí, že něco takového nastavil (nepropojí si to) a bude si myslet, že karta nefunguje. To vše ve stresu kvůli frontě, která se za klientem vytvoří,“ vysvětluje mluvčí Raiffeisenbank Tereza Kaiseršotová. „Od klientů ani neregistrujeme nijak zvýšenou odezvu, že by tuto funkcionalitu postrádali,“ dodává.

Podle ohlasů čtenářů a zkušeností redakce webu Peníze.cz je však riziko nechtěného využití DCC vyšší právě při platbách při terminálu v obchodě. Zatímco u bankomatu má klient obvykle víc času a vidí před sebou obě varianty (byť se provozovatelé snaží opticky zvýhodnit variantu s DCC), v obchodě si nastavení DCC na terminálu nemusí všimnout nebo mu volby nemusí být hned srozumitelné – často i právě kvůli frontě za ním nebo kvůli ostychu komunikovat s prodejcem v cizím jazyce.

Proti zůstávají jen dvě banky

Bez možnosti blokace DCC tak zůstanou už jen klienti tří bank: UniCredit, Air Bank a ČSOB.

UniCredit Bank se takové ochraně klientů v zásadě nebrání. Bližší termín ale zatím neupřesnila a už teď je jasné, že to nebude ani do začátku letošní sezóny letních dovolených.

Naopak proti zůstává Air Bank, přestože v minulosti přišla s řadou inovací vstřícných ke klientům. „Blokování DCC neplánujeme. Je to dobrovolná služba a pro její využití musí klient vždy dát aktivní souhlas. Není to tedy něco, co by klient zvolil, aniž by o tom nevěděl,“ řekl loni webu Peníze.cz Michal Kuzmiak z tiskového oddělení. Dodejme však, že klient nedává aktivní souhlas ani k samotnému zprovoznění DCC na kartě, o vědomém souhlasu nelze mnohdy v praxi mluvit ani u platebního terminálu.

Air Bank v předchozích letech argumentovala i tím, že u bankomatu nebo terminálu nemusí být internetové připojení. Klient tak prý nebude mít možnost, jak si blokaci DCC na místě zrušit. Nebo si prostě nevzpomene, že si DCC zablokoval – a nebude vědět, proč mu platba neprošla. Do stejné situace se nicméně může dostat třeba i klient, který má nízký limit plateb – možnost jejich snadného nastavení přitom Air Bank dávno nabízí.

Možnost zrušit si nechtěnou a nevýhodnou „službu“ přímo v nastavení karty odmítá také ČSOB. „Je pro nás totiž důležité, aby naši klienti zaplatili všude a bez problémů, což případné zablokování této služby nemusí umožnit. Klient si o způsobu provedení platby rozhoduje vždy v okamžiku samotného výběru či platby,“ argumentovala před pár měsíci mluvčí Monika Hořínková.

Vezmou si to jinak: poplatek za využití bankomatu

Na rostoucí informovanost klientů a rozšiřující se možnost snadné blokace bohužel reagují i provozovatelé bankomatů. V cizině se čím dál častěji setkáte s poplatkem (surcharge fee), o který si za výběr ze zahraniční karty řeknou některé tamní banky.

Před tímto poplatkem vás odmítnutí DCC neochrání – často je to naopak „kompenzace“ za to, že provozovatel nevydělá na konverzi. Nepomůže ani to, že máte u vaší domácí banky účet bez poplatků za výběry v cizině. Jde o poplatek, na který vydavatel karty nemá vliv (nebo přinejmenším ne přímý).

Někteří vydavatelé karet v Česku (mBank a Fio) umožňují, abyste si zablokovali i tento speciální poplatek. Ani pak vám ale nezbyde, než zkusit jiný bankomat v okolí.

Služba, kterou nechcete

Dynamická konverze měny měla lidem původně usnadnit výběr hotovosti nebo placení v cizině v měně, na kterou jsou zvyklí. Například turista z Německa uvidí v Česku vedle korun i částku v eurech. A z účtu se mu strhne přesně to, co ukazuje okamžitý přepočet – ten sice bývá podstatně horší, ale garantuje, že už se nezmění. Naopak bez využití DCC se platba obvykle zúčtuje až za jeden až tři dny, takže dnešní kurz se může změnit k horšímu. Nebo k lepšímu. Přestože k výrazným skokům běžně nedochází.

Evropská spotřebitelská organizace BEUC už mnoho let namítá, že služba dávno ztratila i dřívější teoretické výhody. Ve druhé polovině 90. let minulého století – kdy DCC vznikla – lidé ještě neměli okamžitý přehled o pohybech na účtu. To se výrazně změnilo s rozvojem elektronického bankovnictví. Díky zrušení roamingových poplatků v EU už navíc není problém zjistit si aktuální kurz kdykoli.

Podle kritiků služby by měly banky aktivovat DCC na kartě jenom klientům, kteří by o tuto „službu“ výslovně stáli. Případně by měly lidem povinně umožnit, aby si konverzi zablokovali podobně, jako se dají zakázat třeba platby kartou na internetu nebo nastavovat různé limity. Do českého zákona ani do nařízení Evropské unie se ale takhle přísná pravidla nedostala, záleží tedy na dobrovolném rozhodnutí jednotlivých bank.

Ještě před pár lety některé banky v Česku tvrdily, že blokace DCC (možnost klientského nastavení na konkrétní kartě) není technicky možná. Argument vzal za své, když takovou možnost nabídli první konkurenti.

Banky už příliš nepoužívají ani další z dřívějších argumentů: že služba může být výhodná. Samotné banky v Česku – jako vydavatelé karet, které pak jejich klienti používají i v cizině – klienty před službou v posledních letech varují, stejně jako ministerstvo financí.

Důvodem, proč tuzemské banky odmítaly – a některé dál odmítají – jednoduchý zákaz přímo v aplikaci, je i fakt, že zároveň vydělávají na DCC u bankomatů a terminálů v Česku. Když například v Praze cizinec použije zahraniční kartu, může s DCC zaplatit mnohem vyšší přirážku ke kurzu Evropské centrální banky než bez DCC. O provizi se banka podělí s obchodníkem.

Podle testu německé spotřebitelské organizace Stiftung Warentest z roku 2019 zaplatí Evropané kvůli DCC obvykle přes pět procent navíc, ale může to být i víc než deset. Podle čerstvějších zkušeností zůstává příplatek nejčastěji kolem tří až sedmi procent.

Nicméně v některých případech opravdu může být DCC výhodná. Jednak pro lidi, kteří si v zemi s exotickou měnou nedokážou snadno přepočítat částku na koruny – díky DCC ji uvidí předtím na displeji. Nebo tam, kde hrozí rychlá změna kurzu k horšímu (díky DCC se použije aktuální kurz – a ne ten, jaký bude za dva nebo tři dny). A také tam, kde je přirážka DCC nižší než přirážka, kterou na kartě standardně používá banka.

Poslední situace (když je DCC výhodnější než standardní kurz na konkrétní kartě) nicméně vyžaduje poučenějšího klienta, aby si to dokázal porovnat. Jenže poučenější klient nejspíš zároveň nebude běžně používat kartu s nevýhodným kurzem.

Dobrý kurz jako základ

Snadno a automaticky při platbě kartou v cizině ušetříte, když má vaše banka dobrý kurz – s co nejnižší (nebo dokonce nulovou) přirážkou k základnímu kurzu Evropské centrální banky. Velké porovnání kurzu eura na kartách jsme na webu Peníze.cz přinesli před měsícem.

Nulovou přirážku a tedy nejlepší možný kurz stále drží Partners Banka. Mezi nejlepšími jsou také mKreditka Travel, Zahraniční karta od Air Bank, Revolut bez víkendového příplatku, Raiffeisenbank s RB směnárnou zdarma nebo mKarta Svět od mBank. U některých ze zmíněných bank (Air Bank, Raiffeisenbank nebo mBank) přitom velice záleží na to, jakou kartou využijete (nebo s jakým nastavením), protože standardní kurz na jejich běžné kartě je výrazně horší. 

Naopak dlouhodobě nejhorší kurzy s příplatkem kolem 4 % nad základ Evropské centrální banky mají debetní karty UniCredit Bank, Monety (bez využití online směnárny), Komerční banky, mBank (standardní karta) a Raiffeisenbank (bez zapnuté směnárny).

Rozdíl mezi nejlepší a nejhorší kartou je přibližně jedna koruna na každém euru. Velké rozdíly mezi bankami jsou také v tom, jak snadno se před placením dozvíte o kurzu na kartě. I v tom, co se o přepočtu dozvíte po zaplacení, ukázal náš test.

Další možností, jak neplatit zbytečně víc, může být multiměnový účet. Vedle dovolené a cestování se vám může hodit, když máte časté nebo vysoké příjmy v cizí měně, nebo když z vašeho účtu posíláte hodně peněz do ciziny.